Recept: Jak úplnou náhodou potkat britskou královnu a úspěně to nesdělit světu.

Recept je ízy pízy. Stačí vám:

1. Alžběta II, of course. 

2. Jedna ze zemí Spojeného království. Nejlépe tu s letním sídlem.

3. Procházka přírodou. 

4. Náhoda jak prase.

Ne, nedělám si humor. Tohle se vážně a doopravdycky stalo a jakmile vám řeknu, kde žiju, tak vám to ani jako velká náhoda nepřijde. 

    Nebydlela jsem ve Skotsku ani půl roku a potkala jsem tu nejdůležitější bábinu celé země. Byl to zlomek okamžiku plný dojmů. Co víc si tu člověk může přát.

S přítelem momentálně přežíváme v jedné z vesnic v Highlands a není nad to vyrazit do přírody v ten pravý den. Fakt, že jo. Shodou okolností bydlíme kousek od Balmoral Castle, kde královna ráda tráví léto a zrovna v tu dobu, kdy jsme se s boo rozhodli být fyzicky aktivnější jak kdy předtím, si královna řekla nejspíš to samé. 

    Byli jsme skoro na konci procházky, kdy začalo být pár věcí krapet divných. Podél lesní cesty stála auta a v nich chlapi v kvádrech. Z nějakého důvodu mi asi musel přijít normální, aby dva plešatí týpci seděli v lese v tom největším černém Range Roveru, ale ok. Asi piknik?! Kdoví. Nejsem nejbystřejší, to se musím přiznat. 

    Má drahá polovička si ze začátku ze všeho dělala trošku srandu a vykvákla něco v tom smyslu, že to jsou bodyguardi kvůli královně, která asi bude poblíž. Nejspíš jsem na to odpověděla něco ve smyslu: "Myslíš, jo? Bro, nedělej si prdel, cyvoe", ale víte co. On to byl dobrej kvák, protože co se za pět minut nestalo. Zpoza rohu vyjela Bětka -uvelebená za volantem- v dalším černým náklaďáku. Abychom teda byli slušní, uklidili jsme se na okraj cesty, protože co pro královnu neuděláš, že jo. A nastal další šok. Zamávala. Jediným gestem nám, zpoceným poddaným, zlepšila zbytek dne a darovala nám pocit, na který se jen tak nezapomene. 

    A protože je přítel něco jako vědma a po teorii, kdy vysvětlil, že by se vlastně ani nedivil, kdyby se za chvíli zjevil nějaký ten princ, se stalo přesně to, co řekl. Za necelou minutu se valily tři další kolosy a v jednom seděl William s celou rodinou. Jestli tohle není sakra náhoda, tak je to osud, boo je speciální a měl by se vydat vstříc kariéře profesionálního vykladače karet.

    Takové věci se nestávají jen tak, víte. Hlavně ne mně, koho doprovází víc smůla, než anděl strážný. Když se nad tím zamyslím zpětně a odmyslím si všechnu tu ochranku, tak jsme vlastně potkali obyčejnou rodinu, která si jela užít trocha soukromí k vodě. To bylo nejspíš to speciální, vidět je mimo všechny ty formality. 

    Samozřejmě jme se s takovou událostí museli pochlubit nejbližším. Psali jsme zprávy jako diví, jakmile jsme dorazili domů. Je fakt, že skoro všechny pocity po čase přešly a na celou věc jsme na chvíli zapomněli. shame on us, really. Tak to ale se vzpomínkami asi chodí. Jednou za čas to cvakne a člověk si rád vzpomene, dokud to není něco trapnýho.