Oh, hell no.

       Jednou z několika věcí, které jsem si na Skotsku velmi (a to hodně-verymuch-moc) oblíbila, jsou charity shops . V Čechách jsou to klasický předražený sekáče, akorát tady to má malý roztomilý háček. CHARITU. Zrovna včera jsem nakupovala v charity shopu v Banchory , který patří pod Cancer Research UK a zisk z obchodu jde právě sem. Každý takový obchod patří pod nějakou charitu, ze kterého by měl jít snad veškerý zisk právě do takových společností. Což je fajn. A víte, co je ještě víc fajn? Pokud hledáte a víte, kam jít, seženete tam cokoli. Úplně COKOLI! ájem not kidding . Takže proč ne? Nákupem přispějete na dobrou věc a pro sebe si odnesete pár hadrů, knih a možná i nábytku.       Nechci tvrdit, že bych měla nějaký extra štýl a vkus, ale mám ráda retro a vintage oblečení a charity shopy jsou vždy tou nejlepčejší volbou. Pár super kousků jsem tam už sehnala a nejdražší mě stál možná £6. takže hahaha, volové. já si tu halenku z vintage shopu za £30 stejně nekoupím .  Můj posled

     Lidi, zdál se mi sen. Nebyl to ale jen tak ledajaký sen. Byl to jeden z těch snů, kdy po uvědomění si, že se vám něco takového zdálo, přemýšlíte, jestli jste vůbec normální. Každý vnímáme sny trochu jinak, viďte. Můžeme je přehlížet, zamyslet se nad nimi jen krátce a nebo v nich vidět něco víc. Málokdy si sen pamatuji, ale když už o něm vím, nemůžu ho i celý den pustit z hlavy. Většinou sním zrovna ve dnech, kdy mi není uplně hej hou a musím se přiznat, že v tom vidím zahrabaný znamení. Jako kdyby mi moje šílený podvědomí chtělo něco říct. Je to už sice pár dnů, co mi můj mozek věnoval další snový znamení, ale pamatuju si ho až podezřele dobře a podrobně. Proto mu udělím veškerou pozornost, kterou si zaslouží a dokonce se o něj s vámi podělím. how kind I am.       Snad žádný sen nemá jasný začátek a ani v tomto případě to není výjimkou. Prostě jsem se tam ocitla. Měla jsem sestru. Dvojče, které bylo hezčí než já a mě to strašně sralo. Shodou zvláštních okolností byl naším otcem