Oh, hell no.

    Za pár dnů mě čeká velmi speciální den. Dvacátého páteho června to bude přesně rok, co jsem svou maličkost přesunula do Skotska , a to nejspíš natrvalo. Byla to změna k lepšímu? Zprvu jsem si nebyla vůbec jistá, protože začátek byl celkem hardcore . Po necelých dvanácti měsících ale můžu tvrdit, že se mi na sto procent dýchá líp, než v Čechách.      Hlavním důvodem velkého stěhování byla  láska . S  boo  jsme na dálku randili necelý rok a přiznejme si, že nikoho úplně nebaví muchlovat se přes messenger. Nejlepší prostě bylo chopit se příležitosti, zariskovat a doufat, že vše bude krásný. A nějakým způsobem to vychází.  nejspíš miliónový štěstí        Přemýšlím nad tímhle článkem už asi pět dní a upřímně mě moc slov nenapadá. Mělo by se to zdát, jako velká událost, ale rok utekl strašně rychle a vlastně se toho tolik ani nestalo. Máme tu další den, který má malé ale . Něco jako narozeniny. Také nejsou ničím speciálním,...

    Myslím, že jsem celou situací vyprovokovaná, ale je potřeba to napsat, protože se za celých 23 let mého života nic nezměnilo. Člověk tak nějak doufá, že to časem bude lepší a že se svět změní k lepšímu a vůbec. Jo, hloupá a naivní být umím, ale vocaď pocaď, volové .

(Celý článek se točí kolem situace, kterou odstartovala vražda George Floyda, nezabývám se ji ale nijak podrobně.             Já tímhle článkem upřímně nechci někoho urazit, to opravdu ne. Vím, že existují slušní lidé, kteří rozumně diskutují. Ale to, co se poslední dobou děje na českém internetu je, alespoň podle mě, do nebe volající. Mám pocit, že zdravý úsudek, porozumění a soucit k druhému jde do kopru. Jsme v polovině roku 2020, máme 21. století a člověk snad nikdy nebyl víc ignorantní, nevzdělaný a hloupý tak, jako za poslední týden. Buď se na všech diskuzích povětšinou vyjadřují jen exoti s anténou zakopanou vedle baráku a nebo jsme se za poslední staletí vůbec ničemu nenaučili. Českým internetem kolují rasistický nesmysly.       Pokaždé, když se řeší problém rasismu proti lidem tmavé pleti, se ozve banda tupých bělochů a udělá celý problém jen o sobě. "Přece na všech životech záleží, ne? A co já? Co moje práva, jakožto utlač...

    Ok, tak blog mám založený, dala jsem ho dokupy a možná jsem i spokojená. Ale co teď? Mám sem prsknout hned první článek a nebo napsat nějaký úvod, abyste věděli, proč se tohle všechno vlastně děje?       Pokud jste člověk, který desetkrát nad vším přemýšlí, tak vám také nejspíš dělal problém úplně ten první článek, který by vás měl i částečně reprezentovat. Jenže to je těžký, že jo. Nakonec se ukáže, že ty nejlehčí věci jsou vlastně těmi nejtěžšími. Máte popsat sami sebe. Někoho, koho znáte celý život. Ale vás neťukne žádný rozumný popis, ve které byste ukázali, jak boží vlastně jste. ¯\_(ツ)_/¯      Proto jsem se rozhodla, že nemá cenu to komplikovat. Já jsem Já . Já je O na ,  píše už milióntý blog a pokaždé doufá, že jí psací slina vydrží déle než půl roku. Oh, hell yes.