Oh, hell no.

       Jednou z několika věcí, které jsem si na Skotsku velmi (a to hodně-verymuch-moc) oblíbila, jsou charity shops . V Čechách jsou to klasický předražený sekáče, akorát tady to má malý roztomilý háček. CHARITU. Zrovna včera jsem nakupovala v charity shopu v Banchory , který patří pod Cancer Research UK a zisk z obchodu jde právě sem. Každý takový obchod patří pod nějakou charitu, ze kterého by měl jít snad veškerý zisk právě do takových společností. Což je fajn. A víte, co je ještě víc fajn? Pokud hledáte a víte, kam jít, seženete tam cokoli. Úplně COKOLI! ájem not kidding . Takže proč ne? Nákupem přispějete na dobrou věc a pro sebe si odnesete pár hadrů, knih a možná i nábytku.       Nechci tvrdit, že bych měla nějaký extra štýl a vkus, ale mám ráda retro a vintage oblečení a charity shopy jsou vždy tou nejlepčejší volbou. Pár super kousků jsem tam už sehnala a nejdražší mě stál možná £6. takže hahaha, volové. já si tu halenku z vintage shopu za £30 stejně nekoupím .  Můj posled

     Lidi, zdál se mi sen. Nebyl to ale jen tak ledajaký sen. Byl to jeden z těch snů, kdy po uvědomění si, že se vám něco takového zdálo, přemýšlíte, jestli jste vůbec normální. Každý vnímáme sny trochu jinak, viďte. Můžeme je přehlížet, zamyslet se nad nimi jen krátce a nebo v nich vidět něco víc. Málokdy si sen pamatuji, ale když už o něm vím, nemůžu ho i celý den pustit z hlavy. Většinou sním zrovna ve dnech, kdy mi není uplně hej hou a musím se přiznat, že v tom vidím zahrabaný znamení. Jako kdyby mi moje šílený podvědomí chtělo něco říct. Je to už sice pár dnů, co mi můj mozek věnoval další snový znamení, ale pamatuju si ho až podezřele dobře a podrobně. Proto mu udělím veškerou pozornost, kterou si zaslouží a dokonce se o něj s vámi podělím. how kind I am.       Snad žádný sen nemá jasný začátek a ani v tomto případě to není výjimkou. Prostě jsem se tam ocitla. Měla jsem sestru. Dvojče, které bylo hezčí než já a mě to strašně sralo. Shodou zvláštních okolností byl naším otcem

    Oukej, oukej, oukej. Máme tu horký téma, člověkové! Seznamky, flirt a sex, ale všechno je tak trochu speciální a nechutný. Jednoho zoufalého dne se totiž i má duše rozhodla založit profil na seznamce. A proč vlastně ne, že jo. Nechodím skoro vůbec do společnosti, trvá mi dlouho tak nějak zapadnou a vůbec, takže mi nic jiného vlastně nezbylo. Mrskla jsem do profilu pár fotek a čekala jsem na rodeo. A že to bylo sakra humusácky vášnivý rodeo. Nemůžu říct, že jsem nenarazila na fajn lidi. S některými jsem v kontaktu dodnes. but bro, tohle nepochopíš! Zjistila jsem totiž, že je obrovskou výhodou vlastnit něco, co není v Čechách úplně běžné - kudrnatý vlasy a melanin . Prý je to sexy, ale z úplně jiného důvodu.       To, že skoro nikdy neudělám první krok vlastně ani nevadilo. Nechci si fandit (vůbec ne, nikdy jsem si nepřišla nějak extra atraktivní), ale zpráv bylo celkem dost. Zprvu mi to lichotilo, dokud jsem většinu z nich neotevřela a nezjistila jsem, že začínají hláškou "ah

Recept je ízy pízy . Stačí vám: 1. Alžběta II , of course .  2. Jedna ze zemí Spojeného království. Nejlépe tu s letním sídlem. 3. Procházka přírodou.  4. Náhoda jak prase. Ne, nedělám si humor. Tohle se vážně a doopravdycky stalo a jakmile vám řeknu, kde žiju, tak vám to ani jako velká náhoda nepřijde.       Nebydlela jsem ve Skotsku ani půl roku a potkala jsem tu nejdůležitější bábinu celé země. Byl to zlomek okamžiku plný dojmů. Co víc si tu člověk může přát. S přítelem momentálně přežíváme v jedné z vesnic v Highlands a není nad to vyrazit do přírody v ten pravý den. Fakt, že jo. Shodou okolností bydlíme kousek od Balmoral Castle , kde královna ráda tráví léto a zrovna v tu dobu, kdy jsme se s boo rozhodli být fyzicky aktivnější jak kdy předtím, si královna řekla nejspíš to samé.       Byli jsme skoro na konci procházky, kdy začalo být pár věcí krapet divných. Podél lesní cesty stála auta a v nich chlapi v kvádrech. Z nějakého důvodu mi asi musel přijít normální, aby dva plešatí

     I když mám blog na jiné doméně, každý den se na blog.cz víceméně ráda vracím. Pořád jakžtakž  běží autorský klub, téma týdne a na hlavní stránce se stále jakžtakž  objevují články. On vlastně vůbec celý blog-tečka-cézet funguje na jakžtakž způsob . A to je pěkně trapný a hlavně smutný. Je smutný, že portál, na kterém většina z nás vyrůstala, jde do kopru takovým nedůstojným způsobem. A to mi prostě vadí.        Řekněme si to narovinu. Kdyby měl opravdu někdo zájem, aby blog.cz fungoval stejně jako před léty (a nebo dokonce i lépe!) , tak bychom dnes nezakládali blogy na jiných doménách. Blog.cz byl něco božího a bylo na něm všechno. Skvělá komunita, soutěže a jiné akce, super články ze Srdce blogu a hlavně fungující a férová komunikace. Co z toho všeho zbylo dnes? "Komunita" stěžující si na neustálé problémy.       Člověkové držící blog jakžtakž při životě prostě ztratili zájem. ježiš ,  co to melu. Oni ho neztratili, ale vyhodili. Řekli si jedno velký a tlustý fuck o